"Ale tak to asi nefunguje, Bello."
"Asi," ušklíbla jsem se. "Nemáš větší ponětí, o čem mluvíš, než já."
"Přesně tak. Jak tě mohlo napadnout, že bych tě vystavil takovému riziku?"
Dlouho jsem se mu dívala do očí. Nebyl v nich ani náznak kompromisu, ani stopa nerozhodnosti.
"Prosím," zašeptala jsem nakonec beznadějně. "Nic jiného nechci. Prosím." Zavřela jsem poraženě oči a čekala na rychlé a konečné ne.