Kapitoly→BREAKING DAWN
29. listopadu 2009 v 18:18 | Barush
Seděli jsme tam celou noc, sochy hrůzy a žalu, a Alice se nevrátila.
Všichni jsme se omezili na absolutní ticho. Carlisle byl sotva schopen pohybovat rty, aby vše vysvětlil Jakobovi. Při opakovaném vyprávění se to zdálo být horší, i Emmett jenom stál a mlčel.
29. listopadu 2009 v 18:17 | Barush
Carlisle a Edward nebyli schopni Irinu dostihnout předtím, než její stopa zmizela do úžiny. Přehoupli se na druhý břeh, zjistit, zda nezachytí její přímou stopu, ale nebylo po ní ani vidu v okruhu několika mil na východním pobřeží.
Byla to moje chyba. Přišla, tak jak to Alice viděla, aby se s Cullenovými usmířila, jen aby se nahněvala kvůli mému přátelství s Jacobem. Přála jsem si, abych si jí všimla dříve, předtím než se Jacob proměnil. Přála jsem si, aby jsme šli lovit někam jinam.
Už se nedalo nic dělat.
29. listopadu 2009 v 18:16 | Barush
Co jsem se stala upírem, brala jsem mytologii mnohem vážněji.
Často, když jsem se dívala zpět na první tři měsíce mé nesmrtelnosti, představovala jsem si, jak by niť mého života mohla vypadat na tkalcovském stavu Osudu - kdo ale mohl vědět, zda skutečně neexistuje? Byla jsem si jistá, že moje niť musela změnit barvu; představovala jsem si, že nejspíš začala jako pěkná béžová, něco podpůrného a nekonfrontačního, něco, co by vypadalo dobře v pozadí. Teď se mi zdálo, že to musela být zářivě karmínová nebo možná lesknoucí se zlatá.
29. listopadu 2009 v 18:15 | Barush
"Nejsem si jistý, kolik bychom toho měli říct Renée," řekl Charlie, váhajíc s jednou nohou ze dveří. Protáhl se a pak mu zakručelo v břiše.
Přikývla jsem. "Já vím. Nechci ji vyděsit. Raději ji před tím uchráním. Tohle není pro slabé povahy."
Ústa se mu smutně zkřivila. "Taky bych se tě snažil chránit, kdybych věděl jak. Ale ty jsi nejspíš nikdy nepatřila do té kategorie slabých povah, že?"
29. listopadu 2009 v 18:13 | Barush
Bylo to jenom o chvilku později, když mi Edward připomněl mé priority.
Stačilo mu jenom jedno slovo.
"Renesmee..."
Povzdychla jsem si. Brzy bude vzhůru. Muselo být už skoro sedm hodin ráno.
Bude se po mě shánět? Náhle něco hodně blízkého panice donutilo mé tělo ztuhnout. Jak bude dneska vypadat?
29. listopadu 2009 v 18:11 | Barush
Bylo to jenom o chvilku později, když mi Edward připomněl mé priority.
Stačilo mu jenom jedno slovo.
"Renesmee..."
Povzdychla jsem si. Brzy bude vzhůru. Muselo být už skoro sedm hodin ráno.
Bude se po mě shánět? Náhle něco hodně blízkého panice donutilo mé tělo ztuhnout. Jak bude dneska vypadat?
Edward cítil moje naprosté rozrušení ze stresu. "To je v pořádku, lásko. Obleč se a budeme zpátky v domě za 2 vteřiny."
29. listopadu 2009 v 18:09 | Barush
"Ne. V žádném případě!" Divoce jsem zavrtěla hlavou a pak letmo zahlédla samolibý úsměv na tváři mého sedmnáctiletého manžela. "Ne, to se nepočítá. Přestala jsem stárnout před třemi dny. Je mi navždy osmnáct."
"Jak myslíš," řekla Alice, zavrhujíc moje protesty rychlým pokrčením ramen. "My oslavujeme každopádně, smiř se s tím."
Povzdechla jsem. Zřídka mělo smysl hádat se s ní.
Její úsměv se ještě víc rozšířil, jak vyčetla ten odevzdaný souhlas v mých očích.
"Jsi připravená otevřít svůj dárek?" zazpívala.
29. listopadu 2009 v 18:08 | Barush
"Je mi to tak líto, Sethe. Měl jsem být mnohem blíž."
Edward se stále omlouval, i když jsem si nemyslela, že by to bylo správné nebo vhodné. Koneckonců, nebyl to Edward, kdo naprosto a neomluvitelně ztratil sebekontrolu. Edward se nesnažil utrhnout Jacobovi hlavu - Jacobovi, který se dokonce ani neproměnil, aby se chránil - a pak náhodou nezlomil Sethovi rameno a klíční kost, když se vrhl mezi nás. Edward málem nezabil svého nejlepšího přítele.
29. listopadu 2009 v 18:05 | Barush
To, že jsem na Renesmee myslela, ji přivedlo do centra dění v mé cizí, nové a prostorné, ale těkavé mysli. Tolik otázek.
"Pověz mi o ní," naléhala jsem, když mě vzal za ruku. Naše spojení nás vůbec nezpomalovalo.
"Je jako nic jiného na světě," řekl mi a v jeho hlase byl zase zvuk skoro náboženské oddanosti.
29. listopadu 2009 v 18:04 | Barush
"Oknem?" zeptala jsem se, zírajíc na zem dvě poschodí pode mnou.
Nikdy jsem se sama o sobě opravdu nebála výšek, ale moci vidět všechny ty detaily s takovou jasností činilo tu vyhlídku mnohem méně přitažlivou. Hrany kamenů dole byly ostřejší, než bych si představovala.
Edward se usmál. "Je to nejbližší východ. Ale pokud se bojíš, mohu tě vzít do náručí."