close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitoly→BREAKING DAWN

Breaking Dawn - 10. kapitola → Proč jsem prostě neodešel pryč? Jo vlastně, protože jsem idiot

29. listopadu 2009 v 17:48 | Barush
Cítil jsem se jako - jako já nevím co. Jako by tohle nebylo skutečné. Jako bych byl v nějaké temné verzi špatného sitcomu. Namísto toho, abych byl největší moula na škole, kterej chce pozvat hlavní roztleskávačku na maturitní ples, jsem byl skončil-na-druhém-místě vlkodlak, který chce požádat upírovu ženu, aby s ním žila na hromádce a rozmnožovala se. Paráda.
Ne, neudělal bych to. Bylo to zvrácený a nemorální. Zapomenu na všechno, co říkal.
Ale promluvím si s ní. Zkusím ji přesvědčit, aby mě poslouchala.

Breaking Dawn - 9. kapitola → Jisté jakože peklo nevidí, že jeden přichází

29. listopadu 2009 v 17:47 | Barush
Ve skutečnosti jsem neplánoval rozloučit se se svým otcem.
Konec konců, stačil by jeden rychlí telefonát Samovi a hra mohla skončit, ještě dřív než začala. Odřízli by mě a zatlačili zpátky. Pravděpodobně by mě zkusily naštvat, nebo dokonce zranit - nějak mě přinutit přeměnit se, aby Sam mohl vydat nový rozkaz.
Ale Billy mě očekával, vědíc, že bych mohl být poblíž. Jen seděl na dvoře ve svém kolečkovém křesle s očima upřenýma přesně na místo, odkud jsem se vynořil zpoza stromů. Viděl jsem ho posuzovat můj směr - zamířil jsem kolem domu do své domácí garáže.

Breaking Dawn - 8. kapitola → Čekajíc, aby už ta zatracená bitva začala

29. listopadu 2009 v 17:45 | Barush

KNIHA II.

Jacob

Život stojí za hovno, a potom zemřeš.

Jasně, měl bych mít takový štěstí.

Breaking Dawn - 7. kapitola → Neočekávané

29. listopadu 2009 v 17:44 | Barush
Pohltila mě tma. Mohla jsem vidět jejich temně nachové oči lesknoucí se touhou, lačnící po zabíjení. Vycenili své ostré zuby - někteří vrčeli, jiní se usmívali.
Slyšela jsem za sebou brečící dítě, ale nemohla jsem se otočit a podívat se na něj. Ačkoli jsem zoufale toužila ujistit se, že je v bezpečí, nemohla jsem se teď přestat soustředit.
Stále se přibližovali, jejich černé pláště se vlnily v rytmu jejich pohybu. Spatřila jsem jejich ruce barvy kostí sevřené do pěstí. Postupovali nezávisle na sobě, snažíc se k nám přijít ze všech stran. Byly jsme obklíčeni. Zemřeme.

Breaking Dawn - 6. kapitola → Rozptýlení

29. listopadu 2009 v 16:55 | Barush
Moje obveselení se na ostrově Esme stalo prioritou číslo jedna. Potápěli jsem se (dobře, já se potápěla, zatímco on se vychloubal jeho schopností na neurčitě dlouho zadržet dech). Prozkoumávali jsme malou džungli, která se rozprostírala kolem nízkého skalnatého vrcholku. Byli jsme se podívat na papoušky žijící v korunách stromů na jižním konci ostrova. Pozorovali jsme západ slunce na západní skalnatém pobřeží. Plavali jsme s delfíny, kteří si hrály v teplé, mělké vodě.

Breaking Dawn - 5. kapitola → Ostrov Esme

29. listopadu 2009 v 16:54 | Barush
"Houston?" zeptala jsem se se zvednutým obočím, jakmile jsme dosáhly terminálu v Seattlu.
"Pouze zastávka během cesty," ujistil mě Edward se širokým úsměvem.
Připadalo mi, že sotva jsem nasedla do letadla a usnula, mě zase vzbudil. Byla jsem šíleně unavená, když mě táhl skrz letištní halu, a snažila se zapamatovat si, jak se po každém mrknutí znovu otevírají oči.

Breaking Dawn - 4. kapitola → Gesto

29. listopadu 2009 v 16:52 | Barush
Samotná svatba plynule přešla v hostinu - důkaz Aliciina bezchybného plánování. Nad blízkou řekou se právě začalo stmívat; obřad trval přesně tak dlouho, aby ho doprovázelo slunce zapadající za stromy. Když mě Edward vyvedl ven skleněnými dveřmi, světélka v korunách stromů slabě zářila a osvětlovala všudypřítomné bílé květiny. Bylo jich tu snad deset tisíc, rozsévajíc kolem příjemnou vůni, a zdobily taktéž taneční parket, krytým otevřeným altánem tyčícím se na trávě pod dvěma starodávnými cedry.

Breaking Dawn - 3. kapitola - Velký den

29. listopadu 2009 v 16:51 | Barush
Bleskově jsem otevřela oči.
Zadýchaná a chvějící se jsem ležela ještě několik minut ve své teplé posteli, pokoušejíc se osvobodit od děsivého snu. Obloha za mým oknem přešla z černé na šedou a následně na bledě růžovou, zatímco jsem čekala, až se tlukot mého srdce opět ustálí.
Když jsem se konečně vrátila do reality mého mírně chaotického, důvěrně známého pokoje, byla jsem sama sebou znechucená.

Breaking Dawn - 2. kapitola → Dlouhá noc

29. listopadu 2009 v 16:46 | Barush
"Už teď mi chybíš."
"Nemusím odjet. Mohl bych zůstat…"
"Hmm."
Nastal dlouhý okamžik ticha, jen tlukot mého srdce, přerývaný rytmus našich dechů a šepot našich rtů pohybujících se v dokonalé souladu.
Občas bylo tak snadné zapomenout, že líbám upíra.

Breaking Dawn - 1. kapitola → Zasnoubená

29. listopadu 2009 v 16:33 | Barush
Nikdo na tebe nezírá, namlouvala jsem si. Nikdo na tebe nezírá. Nikdo na tebe nezírá.
Ale, protože ani sobě jsem neuměla přesvědčivě lhát, musela jsem se ujistit.
Jak jsem čekala, až se třetí světlo semaforu rozsvítí zeleně, nakoukla jsem doprava - ve svém minivanu, ke mě Paní Weberová otočila celou vrchní polovinu těla. Její oči se zabořily do mých, a já ucukla, přemýšlela jsem, proč nepřestává zírat nebo se netváří zahambeně.
 
 

Reklama