close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitoly→ECLIPSE

Eclipse - Epilog → Volba (+ poděkování)

17. října 2009 v 19:04 | Barush
JACOB BLACK
"Jacobe, myslíš, že to bude trvat ještě dlouho?" zeptala se Leah. Netrpělivě. Kňouravě.
Zaťal jsem zuby.
Jako všichni ve smečce, i Leah věděla všechno. Věděla, proč jsem sem přišel - na samý okraj země, nebe a moře. Abych byl sám. Věděla, že nic jiného nechci. Jenom být sám.
Ale stejně mi hodlala vnutit svou společnost.

Eclipse - 27. kapitola → Potřeby

17. října 2009 v 18:58 | Barush
Nedostala jsem se moc daleko, než řízení začalo být nemožné.
Když už jsem neviděla, najela jsem pneumatikami na hrubou krajnici a zpomalovala, až jsem zastavila docela. Zhroutila jsem se na sedadle a povolila stavidla slabosti, kterou jsem tak usilovně přemáhala u Jacoba v pokoji. Bylo to horší, než jsem si myslela - ta síla mě zaskočila. Ano, udělala jsem dobře, že jsem to před Jacobem utajila. Tohle nikdy nikdo neměl vidět.

Eclipse - 26. kapitola → Etika

17. října 2009 v 18:57 | Barush
Polička v Alicině koupelně se prohýbala pod tisícem různých výrobků, které všechny hlásaly, jak po nich člověk zkrásní. Protože krása obyvatel zdejšího domu byla stejně dokonalá, jako trvalá, mohla jsem jenom předpokládat, že Alice většinu těchto věcí nakoupila pro mě. Otupěle jsem četla nálepky, ohromená takovým plýtváním.
Dávala jsem pečlivý pozor, abych se nepodívala do vysokého zrcadla.

Eclipse - 25. kapitola → Zrcadlo

17. října 2009 v 18:54 | Barush
Přinutila jsem se odtrhnout vytřeštěný pohled od té strašné podívané, abych se nemusela dívat moc zblízka na ten oválný předmět zabalený do dlouhých pramenů rozevlátých ohnivých vlasů.
Edward se dal zase do práce. Rychle a systematicky trhal na kusy bezhlavé tělo.

Eclipse - 24. kapitola → Náhlé rozhodnutí

17. října 2009 v 18:51 | Barush
Ležela jsem s obličejem zabořeným do spacáku a čekala, až mě dostihne spravedlnost. Možná mě tady pohřbí lavina. Přála jsem si to. Aspoň už se na sebe nebudu muset dívat do zrcadla.
Neslyšela jsem žádný zvuk, který by mě upozornil. Edwardova ruka mě zničehonic pohladila po rozcuchaných vlasech. Při jeho dotyku jsem se provinile zachvěla.

Eclipse - 23. kapitola → Zrůda

17. října 2009 v 18:46 | Barush
Když jsem se ráno probudila, bylo velmi jasno - dokonce i uvnitř stanu, až mě slunce bodalo do očí. A opravdu jsem se potila, jak Jacob prorokoval. Jacob mi lehce chrápal do ucha, paže stále ovinuté kolem mě.
Odtáhla jsem hlavu od jeho horečnatě rozpálené hrudi a do lepkavé tváře mě začalo štípat chladné ráno. Jacob si ze spánku vzdychl; paže se mu bezděčně napjaly.

Eclipse - 22. kapitola → Oheň a led

17. října 2009 v 18:43 | Barush
Vítr zase otřásl stanem a já jsem se třásla s ním.
Teplota klesala. Cítila jsem to přes spacák v nohou, přes bundu. Byla jsem plně oblečená, nezula jsem si ani vysoké šněrovací boty. Přesto to nepomohlo. Jak mohla být taková zima? Jak se mohlo ještě ochlazovat? Někde se to musí odrazit ode dna, ne?
"K-k-k-k-kolik j-j-j-je hodin?" zadrkotala jsem zuby.
"Dvě," odpověděl Edward.

Eclipse - 21. kapitola → Stopy (2. část)

17. října 2009 v 18:41 | Barush
"Nemusíš utíkat. Unavíš se."
"Běh mě neunavuje," řekl. Jeho dýchání bylo vyrovnané - jako rovnoměrná frekvence maratónského běžce. "Navíc se brzy ochladí. Doufám, že než tam dorazíme, bude mít tábor postavený."
Poklepala jsem prstem na tlustou vycpávku jeho bundy. "Myslela jsem, že ti teď nebývá zima."

Eclipse - 21. kapitola → Stopy (1. část)

17. října 2009 v 18:40 | Barush
Nechtěla jsem marnit ani kousek té noci spánkem, ale neubránila jsem se. Když jsem se vzbudila, svítilo za oknem jasné slunce a po obloze spěchaly drobné mráčky. Vítr ohýbal koruny stromů, až to vypadalo, že celý les rozfouká.
Edward mě nechal o samotě, abych se oblékla, a já jsem byla ráda, že můžu chvíli v klidu přemýšlet. Můj plán na minulou noc vyšel úplně jinak, než jsem chtěla, a teď jsem se potřebovala vyrovnat s důsledky.

Eclipse - 20. kapitola → Kompromis (2. část)

17. října 2009 v 18:34 | Barush
"Ale tak to asi nefunguje, Bello."
"Asi," ušklíbla jsem se. "Nemáš větší ponětí, o čem mluvíš, než já."
"Přesně tak. Jak tě mohlo napadnout, že bych tě vystavil takovému riziku?"
Dlouho jsem se mu dívala do očí. Nebyl v nich ani náznak kompromisu, ani stopa nerozhodnosti.
"Prosím," zašeptala jsem nakonec beznadějně. "Nic jiného nechci. Prosím." Zavřela jsem poraženě oči a čekala na rychlé a konečné ne.
 
 

Reklama