Kapitoly→ECLIPSE
14. října 2009 v 19:06 | Barush
Jacob viditelně zuřil. Ruce se mu třásly. Zavrtěl hlavou a dvěma hlubokými nádechy vtáhl vzduch.
"Emmett a Paul?" zašeptala jsem. Paul byl Jacobův nejprchlivější bratr ve smečce. Byl to on, kdo nad sebou ztratil kontrolu tenkrát v lese - vzpomínka na vrčícího šedého vlka mi najednou živě vytanula na mysli. "Co se stalo? Poprali se?" Hlas mi v panice přeskočil. "Proč? Byl Paul raněn?"
14. října 2009 v 18:58 | Barush
Slunce bylo pohřbené tak hluboko v mracích, že nebylo vůbec poznat, jestli už vyšlo. Po tom dlouhém letu - letěli jsme na západ a slunce jsme měli pořád před sebou, takže se zdálo, že se na obloze nehýbá - to bylo obzvlášť matoucí; čas mi připadal podivně proměnlivý. Zaskočilo mě, když les najednou ustoupil prvním domům a dal tak najevo, že jsme skoro doma.
14. října 2009 v 18:51 | Barush
"Nechci se hádat s Charliem. Ne tak brzy po tom, co mi odpustil."
Svraštil obočí. "Myslím, že tenhle víkend se perfektně hodí," zamručel.
Zavrtěla jsem hlavou. "Jindy."
"Nejsi jediná, kdo je v tomhle domě uvězněný, víš?" Zamračil se na mě.
Moje podezření se potvrzovalo. Takhle se nikdy nechoval. Byl vždycky až neskutečně nesobecký; takže jsem si na to zvykla a považovala to za samozřejmost.
14. října 2009 v 18:46 | Barush
Když jsem šla po hodině španělštiny do jídelny, cítila jsem zvláštní rozjařenost, a nebylo to jenom z toho, že jsem se držela za ruku s nejdokonalejším člověkem na planetě, ačkoliv to k tomu určitě přispělo.
Možná to bylo vědomím, že jsem si odkroutila trest a že jsem znovu na svobodě.
Nebo to konkrétně se mnou nemělo vůbec nic společného. Možná to bylo tou atmosférou volnosti, která se vznášela nad celým kampusem.
14. října 2009 v 18:44 | Barush
Zaslechla jsem Charlieho kroky, přicházel s dupáním, aby dal najevo svou obvyklou rozmrzelost z této návštěvy. Edward otevřel oči a spustil moji ruku, ale naše prsty zůstaly propletené.
"Dobrý večer, Charlie." Edward byl vždycky bezchybně zdvořilý, ačkoliv si to Charlie nezasloužil.
Charlie jen něco zabručel a pak se tam postavil s rukama založenýma na prsou. Poslední dobou to s tím rodičovským dozorem opravdu přeháněl.
14. října 2009 v 18:40 | Barush
Bello,
nechápu, proč nutíš Charlieho, aby Billymu podstrkoval vzkazy pro mě, jako bychom byli ve druhé třídě - kdybych s tebou chtěl mluvit, tak bych ti zvedl..
To ty jsi to rozhodla, chápeš? Nemůžeš mít obojí, když..